David Hume
David Hume [deɪ.vɪd hjʊːm] (
26. dubna 1711,
Edinburgh –
25. srpna 1776,
Edinburgh) byl
skotský filosof, který je považován za jednoho z největších anglicky píšících filosofů
18. století. Domyšlením některých důsledků teorie poznání známé jako
empirismus poukázal na její nedostatky, což prý vytrhlo
Immanuela Kanta z jeho
dogmatického spánku. Znám je svojí kritikou kategorie
kauzality jako něčeho, co by bylo ve věcech (na základě introspekce hájil tezi, že pojem kauzality, stejně jako např. pojem
substance, není ničím jiným než opakováním sledu či souvýskytu určitých stabilně se vyskytujících vjemů neboli impresí). Další oblastí kritiky je u něj pojetí poznání jako
indukce (viz opět impuls pro Kantův „koperníkovský“ obrat). V kontextu ateismu má, deklarující se jako tvrdošíjný
ateista, zejména význam svým principem přístupu k tzv. zázrakům (tj. svědectvím o porušení přírodních zákonů), tzv.
Humeovou břitvou, tzn. právě tím, že se „zázrak“ definuje jako porušení přírodního zákona, jehož fungování je ale v souladu se vší lidskou
zkušeností, je
zázrak něčím nemožným (tj. právě tím jak je definován). Odmítá i
deismus, podle něj nelze na nějakého
Boha-Tvůrce usuzovat ze světa, tj. z „výtvoru“.
Získáno z Wikipedie
