Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Georg Wilhelm Friedrich Hegel (
27. srpna 1770,
Stuttgart –
14. listopadu
1831,
Berlín) byl
německý filosof, představitel
německého idealismu. Hegelovou hlavní myšlenkou je teleologie dějin. Svět dle Hegela není neměnné, stálé uspořádání, nýbrž jedno nesmírné dějství, v němž světový duch hledá cestu sám k sobě. V lidstvu se pak podle Hegela uskutečňuje svoboda a rozum vesmíru tím, že roste lidské uvědomění a schopnost přetvářet svět. Skutečnosti nelze rozumět jinak než jako procesu, změně, vývoji, pokroku, cestě k dokonalosti, případně i zápasu protikladů. Tyto myšlenky shromáždil především ve ''Fenomenologii ducha'' (1807). Hegel trval na tom, že rozum a svoboda jsou historické výdobytky, nikoli přirozené danosti. Jeho dialekticko-spekulativní postup byl založen na principu
imanence, tedy na posuzování nároků vždy podle jejich vlastních vnitřních kritérií. Byl radikálním skeptikem v tom smyslu, že nevěřil, že lidé mohou předpokládat pravdy, které neprošly zkouškou zkušenosti. Zasáhl do řady oblastí filozofického zkoumání:
metafyziky a
ontologie,
politické filozofie,
filozofie dějin,
estetiky,
filozofie náboženství či
dějin filozofie. Hegelův vliv na pozdější filozofický vývoj byl obrovský. Jeho přímí následníci byli tradičně děleni na pravici a levici (též známou jako
mladohegelovci). K pravici lze řadit některé významné teology (
David Strauss,
Ferdinand Christian Baur), ale zejména levice se stala velmi vlivnou (
Bruno Bauer,
Ludwig Feuerbach,
Max Stirner,
Karl Marx). Ve 20. století Hegela nově interpretoval zejména
Alexandre Kojève.
Získáno z Wikipedie
