Ennio Flaiano
Ennio Flaiano (
5. března 1910 Pescara –
20. listopadu 1972 Řím) byl
italský filmový
scenárista,
dramatik,
romanopisec,
novinář a divadelní kritik. Nejvíce se proslavil spoluprací s režisérem
Federicem Fellinim, s nímž napsal deset scénářů k jeho filmům, včetně těch nejslavnějších jako ''
Darmošlapové'' (1953), ''
Silnice'' (1954), ''
Cabiriiny noci'' (1957), ''
Sladký život'' (1960), ''
Osm a půl'' (1963) nebo ''
Giulietta a duchové'' (1965). Za ''Darmošlapy'', ''Sladký život'' a ''Osm a půl'' byl nominován na
Oscara za nejlepší původní scénář. Psal ale scénáře i k filmům jiných režisérů, například k
Antonioniově ''
Noci'' (1961) nebo
Berlangovu ''
Katu'' (1963). Několikrát přitom adaptoval romány
Alberta Moravii (''Škoda, žes taková potvora'', ''Římanka''). K jeho nejoceňovanějším literárním dílům patří román ''Tempo di uccidere'' (česky vyšlo jako ''Čas zabíjet''), za nějž roku 1947 získal
Cenu Strega, a stal se tak prvním nositelem této nejprestižnější italské literární ceny. Román vypráví příběh italského důstojníka, který
znásilní a následně zabije
eritrejskou ženu během
italské invaze do Etiopie, a poté ho trápí vzpomínka na jeho čin. Byl zfilmován pod názvem ''
Je čas zabíjet'' v roce 1989
Giuliano Montaldem s
Nicolasem Cagem v hlavní roli. Jako novinář psal zejména pro deník ''
Corriere della Sera''. V roce 1975 byla na jeho počest vytvořena Flaianova cena. Mezinárodní cena, která vyznamenává úspěchy v oblasti kinematografie, divadla, tvůrčího psaní a literární kritiky, je každoročně udělována v jeho rodném městě Pescara.
Získáno z Wikipedie
-
1
-
2
